Davle, okr. Praha-západ, Středočeský kraj

Středověký klášter, klášterní městečko a staré cesty

(11.–14. století)

Sekanka. Pohled z plochy zaniklého městečka na dvojí linii valu.

Sekanka. Pohled z plochy zaniklého městečka na dvojí linii valu.

Foto Z. Kačerová, 2013.

U soutoku Vltavy a Sázavy leží sídelní komplex středověkého kláštera na ostrově uprostřed řeky, klášterního městečka Sekanka na ostrožně nad soutokem a svazků úvozových cest z 11. až 14. století. Benediktinský klášter Stětí sv. Jana Křtitele vznikl kolem r. 1000 jako nejstarší mužský klášter na našem území. Silně poškozen byl v době braniborského plenění po smrti Přemysla Otakara II. (1278) a definitivně zanikl po husitských válkách. Klášterní městečko Sekanka s unikátními doklady kamenného opevnění a nálezy dokládajícími obchod a dálkové kontakty bylo založeno ve 13. století. Jeho obyvatelé místo opustili během braniborského rabování (1278–1283) a asi z důvodů nedostatečného zemědělského zázemí město již neobnovili. V 50. a 60. letech minulého století zde probíhal jeden z klíčových výzkumů české archeologie středověku. Jak na ostrožně, tak především v nedaleké poloze u sv. Kiliána se nacházejí rozsáhlé pozůstatky středověkých úvozových cest.

Literatura: Stehlík 1947; Richter 1982; Brych – Stehlíková 2003; Klápště 2005, 366–376.

Navigační bod: N 49°52'45.55", E 14°23'39.34" (Sekanka, průchod valem); N 49°52'50.18", E 14°23'26.70" (severní okraj klášterního areálu na ostrově); N 49°52'40.83", E 14°23'22.16" (začátek úvozových cest u sv. Kiliána).

Vysvětlivky k mapám: A – příkop a destrukce kamenné zdi; B – náměstíčko s parcelami; C – zničené pohřebiště v místě dnešní skládky; D – příkop a val; E – úvozové cesty; F – klášterní bazilika; G – rajský dvůr; H – úvozové cesty u sv. Kiliána. Mapové značky viz sekci Ke stažení.

Texty vybraných článků a zpráv k dalšímu studiu. Úplné citace jsou obsaženy na kartě Ke stažení v souboru Seznam literatury.

Archeologický atlas Čech – Davle
Stehlík, F. 1947: Klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle, Zprávy památkové péče 7, 126–142.